Dovolte mi tento pro odbornou knihu asi neobvykle osobní úvod. Poslední dobou se mi zdá, že dostávám daleko více, než si zasloužím. Když se nám narodila v roce 1997 Anežka, daroval mi manžel Luky výtvarnou sadu pro malbu na hedvábí. Této technice jsem beznadějně propadla od prvního okamžiku, kdy jsem si vyzkoušela, jak se do sebe barvy na napnutém Pongé s lehkostí zapouštějí, aby vytvořily další barevné odstíny. Stejně tak mne fascinovalo hedvábí jako nádherný materiál ve všech svých podobách. S příchodem našeho dalšího vytouženého miminka Vojty v roce 2002 jsem opět obdržela (v duchu moderních hesel – „Kupte jeden, obdržíte druhý zdarma“ nebo „Dva v jednom“) velký nečekaný bonus. A ne jeden, ale hned dva! Během posledního předvánočního týdnu toho roku mi po dlouhých 5 měsících mých stále se zhoršujících zdravotních problémů byly sděleny dvě diagnózy. Rakovina štítné žlázy a Roztroušená skleróza. Neexistuje žádný font písma, kterým bych dokázala přenést na papír a popsat tak život naší rodiny v období těch dvou let. S manželem jsme si sáhli na svá naprostá psychická a fyzická dna. Jak to jen trochu šlo (sil bylo opravdu pomálu), nepřestávala jsem v nemocnicích malovat. Když jsem v lednu 2004 vyšla po třech operacích a ozařování z Motolské nemocnice konečně s kladnými výsledky v ruce, slíbila jsem Bohu jako dík “postavit pomník”. Výsledek mého snažení držíte v ruce. Zvolila jsem formu knihy – učebnice o tom, co mne baví a naplňuje můj život. Psala jsem ji s velkou chutí. Budu skutečně ráda, když se stane pro někoho výtvarnou inspirací, pro jiného motivací k tomu, aby nevzdával svůj životní boj. A jestli zrovna nejste malíři, tak třeba tancujte, foťte nebo pečte perníky pro děti z okolí, zkrátka něco dělejte – žijte. 

Chtěla bych touto cestou poděkovat všem lékařům a sestřičkám, kteří mi svou obětavou prací dali druhou šanci. Mé obrovské díky patří i všem našim příbuzným, skvělým kamarádům, ale i naprosto cizím lidem, kteří k nám postupně přicházeli a pomáhali zvládnout tuto nelehkou rodinnou etapu. Je mi jasné, že bez Vás každého bychom to nezvládli. Jste moc bezva lidé. A děkuji i Lukymu, že mne celou tu dobu držel za ruku, funěl mi na záda, když tlačil vozík, a zpíval.  Nakonec děkuji nakladatelství, že moji nabídku knihy přijalo a Tomášovi pak za velkou pomoc s fotografiemi.

  Majka Lukáčová

(Text a hudba Luky Lukáč, úryvek, více na  http://www.lukylukac.eu) 

 Čierny jazdec bez hlavy si prilbu nasadil,

zadupaná tráva po ňom zostáva.

Okolo svorka vlčiakov a veľmi starých víl

a pred tebou na stole chladne čierna káva.

Takto občas vidíme svet, keď sa otočí

odvrátenou stranou, slnko zmizne z očí.

Neboj sa svet je raj a býva na ňom láska,

hoci plný pavučín, do ktorých zamotáš sa.

A každý blesk a hrom nesie v sebe ticho

a každý mrakodrap má aj núdzový východ.

Po plači príde smiech, po smrti dobrá správa

a po vojne vždy mier, po predražení zľava.

A každý blesk a hrom nesie v sebe ticho

a každý mrakodrap má aj núdzový východ.

Úvod k mé knize Malba na hedvábí, Computer Press 2006